Cesta k titulu horského vůdce - 3. díl: První část vzdělávacího běhu

Nebudu vám lhát, do školy jsem se nikdy nijak zvlášť netěšil. Základka, střední. Nějak jsem tím proplouval, vysokou jsem ani nedodělal. Celou mojí studijní „kariéru“ mě ze všeho nejvíc bavilo ježdění a závodění na kole (více v prvním díle mého „seriálu“). 

Je konec října 2022 a já po 10 letech jdu do školy. Tentokrát ale s úplně jinými pocity než kdy dřív. Těším se a zároveň jsem nervózní. Jdu do školy horských vůdců!

Samotné vzdělávání čítá 96 dnů do zisku aspirantské licence a celkem 132 dnů výuky a zkoušek do finálního zisku licence IFMGA (aktuálně mám před sebou poslední kurz před závěrečnými zkouškami a za sebou víc než 110 dní výuky).

Náš vzdělávací cyklus začal na podzim 2022 a, dá-li nám „gájdovský“ bůh své požehnání, skončí závěrečkami začátkem léta 2026. 

Vzdělání se skládá z jednotlivých bloků – kurzů, které jsou vždy zaměřené na nějaké téma. Tyhle kurzy většinou trvají cca týden až dva a je to intenzivní nalejvárna od rána do večera. Nečekejte nekonečné sezení někde v seminární místnosti před dataprojektorem. Je to ostrá akce! Na nohou jste kolikrát každý den od rána do večera, lezou se a chodí dlouhé túry, trénuje se, učí se, zkouší se.

Ano, jedním z cílů lektorského týmu, který se skládá ze zkušených guidů ČAHV, ale i ze zahraničních lektorů z jiných asociací, je také občas vás dostávat na hranu, mentální i fyzickou. Dostávat se na hranu sice není úplně v popisu práce horského vůdce, když se to ale náhodou v terénu stane, musíte být ready.

V dnešním díle se tedy podíváme na první třetinu vzdělání, ta se skládala z těchto kurzů:

• Sportovní lezení na umělé stěně
• Technika lyžování
• APUL C
• Skialp a laviny 1
• První pomoc a lanové techniky
• Vícedélkové lezení
• Lezení na písku a první evaluační kurz
• Vlastní praxe a rozvoj 

Náš úplně první kurz. Pět dnů na „domácí stěně ČAHV“ - na HUDY stěně v Brně. Tohle byla pro nás především taková seznamka s celým vzděláním. 

Všichni jste dobří lezci, lyžaři a alpinisti, teď se ale z vás musí stát guidi. Musíte se naučit to řemeslo. Být horským vůdcem je sice dost možná nejkrásnější povolání na světě, zároveň ale také jedno z nejtěžších a nejnebezpečnějších.

To jsou nějak slova Zobana, tehdejšího předsedy technické komise ČAHV a tehdy také vedoucího našeho vzdělávání, která zaznívají hned první den ráno. V průběhu let na ně docela často vzpomínám.

Na tomhle kurzu jsme se pod skvělým vedením Karla Kříže především učili učit metodiku sportovního lezení, zabrousili jsme také do tréninku, historie horolezectví, různých norem týkajících se materiálu atd. Kurz byl zakončený metodickým výstupem, teoretickým přezkoušením a výkonnostním testem, kdy bylo nutné „poslat“ cestu obtížnosti 6c. 

Před Vánocemi 2023 jsme ještě stihli týdenní blok na sjezdovkách v rakouském Söldenu věnovaný základům techniky lyžování a pilování její výuky. Pro většinu z nás tohle byl takový úvod do světa výuky lyžování. Doteď jsme všichni nějak lyžovali, odteď jsme nad tím začali i přemýšlet.

Součástí kurzu horských vůdců IFMGA v ČR je i povinnost úspěšně absolvovat kurz instruktora lyžování úrovně APUL C. V lednu 2023 nám sice sněhové i povětrnostní podmínky na svazích v Peci pod Sněžkou zrovna moc nehrály do karet, přesto se ale zadařilo a kurz posunul nejen naši lyžařskou úroveň, ale především „skill“ instruktorský. Výuka lyžování je celkem věda a my jsme díky skvělému Merlinovi pronikli zase trochu víc do jejích tajů.

Jako aspirant teď tento kurz hodnotím zpětně velmi přínosně. Nejednomu hostovi už jsem na skialpech, troufám si tvrdit, dokázal předat nějakou radu k jeho vlastnímu ski „skillu“ a pomohl si lyžování více užívat.

Tenhle kurz na Popradském plese v Tatrách pod vedením Švihyho a Lukina Pálky byl víceméně úvodním kurzem do světa vodění a přemýšlení nad tím, jak vést bezpečně hosty v horském terénu. Tatry nám pro tenhle kurz nemohly naservírovat lepší podmínku. Několik dní lavinové 4 a neustálé fujavice… 

Kurz byl zaměřený nejen na praxi v terénu, ale také hromadu teorie na chatě. Laviny, počasí, plánování túry, záchrana. Začínali jsme snídaní v 6:30 a program skončili každý den pozdě večer. Na kurzu proběhly mimo jiné i zkoušky z lavinové záchrany, kdy bylo nutné najít a vykopat dva „zasypané“ v laviništi do 5 minut.

Po první části kurzu první pomoci, který jsme strávili koncem března v Krkonoších na Výrovce, jsme měli trochu problém spočítat, kolik nocí jsme vlastně byli na chatě. Taková hrana to byla. Lektor Martin Honzík, bezpochyby jedna z největších kapacit u nás, co se týče výuky poskytování první pomoci, si pro nás nachystal opravdu zážitkovou výuku.

Simulované záchranné akce ve dne v noci. Lavinové nehody, ztracení a podchlazení turisté v noci uprostřed Krkonoš, polámaný skialpinista „namotaný na strom“ v Dlouhém dole, zlomeniny, krvácení, srdeční zástavy. To všechno jsme museli na kurzu vyřešit.

Následoval přesun na Vysočinu, kde jsme se věnovali první pomoci ve skalním terénu a následně všem možným a nemožným lanovým technikám. HOIka, Strauss, Flaschenzug, půlloďák stokrát jinak. Pět dnů plných drilu, kdy našim největším přítelem (někdy vlastně docela i nepřítelem) bylo lano, karabiny a sada kevlarových prusíků.

Tak trochu takové italské „prázdniny“ v Arcu. Haha. Ani náhodou. Týden lezení velký skalních túr nám dal pořádně zabrat a prověřil i naše mozkové závity. 

Pokud chcete lézt jako horský vůdce s hosty na laně, je to úplně jiné, než když máte na druhém konci rovnocenného parťáka. Musíte zkrátka uvažovat tak, abyste minimalizovali jakékoliv riziko potenciálního problému a zároveň svému hostovi dopřáli maximálně komfortní zážitek.

Bezchybné vedení lana, prvotřídní komunikace v družstvu, pohodlné štandy, ideální výstupová linie a mnohé další. Taková jsou pravidla hry.

Kromě samotného zkouškového vedení především klasických výstupů, kdy jsme kolikrát v celé lanové délce potkali sotva jeden rezavý nýt nebo archivní skobu, proběhly opět i zkoušky a metodické výstupy z lanových technik, zkoušky ze „záchranek“ na čas a také výkonnostní lezecký test na obtížnost.

První třetina „vyvrcholila“ dvoutýdenním kurzem lezení na písku na Labských pískovcích a v německém Sasku. Tahle velmi specifická a tradiční disciplína je pro české horské vůdce něco jako „rodinné stříbro“. Žádná jiná asociace na světě totiž tenhle kurz ve vzdělávacím procesu vůbec nemá (teda ještě, myslím, kromě Němců). Pro Čechy je zkrátka lezení na písku disciplínou číslo jedna. 

A na kurzu to taky bylo cítit. Nároky na nás adepty byly veliké, jak po výkonnostní, tak technické stránce, a pomalu bylo znát, že se ve vzdělávání už někam posouváme a začínají se nemilosrdně neodpouštět chyby. A to je dobře.

Kurz byl završený několikadenními zkouškami z vedení a metodiky a pro všechny z nás také úspěšným získáním licence instruktora skalního lezení. Volejte sláva.

Na pískovcový kurz bezprostředně navazoval kurz evaluační. Čtyři dny už s „reálnými” hosty pod dozorem našich vynikajících lektorů. Skvělá příležitost přesvědčit se o tom, že tuhle práci chceme dělat! 

Málokdo je takový šampión, že by mu k úspěšnému dokončení celého vzdělání stačilo „jenom“ jezdit na kurzy. Je potřeba taky trénovat. A tak jsem využíval víceméně každou příležitost k vlastnímu rozvoji a neustálému tréninku. 

Chamonix, Tatry, Sasko, Dolomity, Rakouské Alpy. Tohle všechno byly destinace, kde jsem se snažil během túr se svými kámoši nebo se spolužáky ze vzdělání neustále ladit nejen svou horskou výkonnost, ale pomalu taky aplikovat nové dovednosti nabyté na guidovských kurzech.

Není to ale jenom o tom jezdit do hor, pokud to člověk myslí vážně a na vzdělání mu záleží, probíhá i „domácí příprava“. Lanové techniky s manželkou jako „závažím“ jako večerní program místo koukání na telku jsou tak na denním pořádku. Do toho se šprtá teorie, čtete metodické knížky, šprtáte nová anglická a německá slovíčka. A máte neustálý stres z toho, že něco poděláte a oni vás „vylijou“. Je to prostě škola se vším všudy!

V dalším díle, který vyjde pravděpodobně až na podzim, vás vezmu nahlédnout do druhé třetiny vzdělání, která je zakončena tou dost možná nejdůležitější zkouškou – aspirantskou zkouškou.

Fajn léto na horách přeje Luky